Country

[ Mluvené slovo (Petr Novotný): ]

Tak, a todle byla písnička

se kterou u nás – u Fešáků – vlastně začínala

a která ji bleskově proslavila. Hana Horecká.

Ona: Jak se znám, usínám a tónů pár mi asi schází

a píseň, co tu skládám, nemá nápad, je to zlé.

Když už půlnoc byla, u mě náhle stojí silák

a povídá mi:

On: „Hellou děvče, Country jméno mé.

A začnem znovu na tom Gé.”

Ona: Jste asi živý sen anebo přelud, který zmizí,

teď přišel noční tmou nad mým psaním držet stráž.

To máte zvláštní způsob, holce vstoupit do snění

a zůstat.

On: Neříkej už nic, raděj zpívej to, co znáš.

A jeden refrén už je náš.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Ona: Začni hrát a každý z tónů je můj pán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Jsme dusot koní divokých a modré trávy jsme lán.

A dobré jídlo, piva džbán.

On: Mám v sobě sílu hor a písní jižních rváčů,

mužů, kteří chodí z deště pod okap.

A dívčí slzy v stopách ranních, něhu v silných dlaních,

klapot kol.

Ona: A smutný ženský, všude kam jsi šláp.

Který vědí, co dokáže chlap.

On: Z mlhy stavím stan, podél tratí vzdušné zámky,

pak se vracím domů z Apalačských skal.

Jsem to, co denně zpíváš, co si skládáš po nocích

a co chceš víc?

Ona: Vlastně nic, jenom zpívat pořád dál.

Zpívat ten refrén, cos mi dal:

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Ona: Začni hrát a každý z tónů je můj pán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Jsme dusot koní divokých a modré trávy jsme lán.

A dobré jídlo, piva džbán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

On: A já jsem půda zpitá deštěm jako Dán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Jsme dusot koní divokých a modré trávy jsme lán.

A dobré jídlo, piva džbán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Ona: Začni hrát a každý z tónů je můj pán.

Oba: Hrej, hrej country, hrej jako já.

Jsme dusot koní divokých a modré trávy jsme lán.

A dobré jídlo, piva džbán.

[ Mluvené slovo (Petr Novotný): ]

Hana Horecká a Pavel Brümer, samozřejmě.