Ranní ticho

1. Ráno jsem hned nevstal, vždyť mě dneska nikdo nikam nehoní,

hned jsem věděl, proč je ticho a proč dneska káva nevoní,

v hlavě jsem měl jasno: zdá se, ode dneška budu dlouho sám,

mám teď pár dnů volno, a tak nad tím budu koumat, vždyť se znám.

2. Odešla jsi tiše, stejně tiše, jako kdysi prišlas' k nám,

nemysli si, že tvůj obraz si teď smutně na zeď promítám,

netoužím už po tvé kávě, která dnes poprvé nevoní,

taky nesním o tom, že už zítra ráno vstoupíš do dveří,

to jsou všechno fráze z písní, kterým já už dávno nevěřím.

R: Velký dům a velké auto,

velký vlastně byl každý tvůj plán, teď je znám,

velká láska, velká slova, a jak málo já teď z tebe mám,

snadné bylo milovat tě

a tak těžké bylo loučení poslední,

první jitro bez tebe zní tichem, které nikdo neruší,

ted už rychle vstanu, dlouhý smutek přece chlapům nesluší.