Přirození

1. Byla jsi královnou všech, tvý tělo bralo mi dech

a já byl šedivá myš.

Ráno jsem před školou stál a jako blbec se smál,

myslel si že o mně víš.

Psal jsem Ti verše v parku, šmíroval při těláku,

koukal Ti na kalhotky.

A tys mě neviděla, vo mě bys nevotřela

ani svý polobotky.

A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.

R: Na zeď jsem po setmění, nakreslil přirození

a pod něj napsal pak, jméno Tvý.

Nikdy se neusměješ, nikdy mě neoceníš

a pořád jako vůl stát, mě nebaví

2. A pak jsem Tvoje boky, neviděl dlouhý roky,

až včera na náměstí.

Pil jsem tam teplý pivo a koukal jak jde život

lidem co mají štěstí.

Ty jsi šla naproti mě, bylo to jako v kině,

trémou jsem ztratil rozum.

Jenže Ty bez váhání, na místo přivítání

dalas mi dvacet korun.

Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.

R: (2x)

A tak jsem všechno vzdal, pomstu Ti přísahal.

R: (2x)

Tak jsem ty prachy vzal, pomstu Ti přísahal.