Touhy

Růže schovaná v klíně

vrhá paprsky štěstí

ukrytá v dlani krásu svou po čase ztrácí.

Hodiny, co měří touhy, odbíjí

dobrý věci jsou tu jenom na chvíli.

Píseň naplní síně

tóny cestu si klestí

nevinný hity se časem jak ohranný vrací.

Hodiny, co měří touhy, odbíjí

dobrý věci jsou tu jenom na chvíli.

Tolik společných dní a nocí probdělých

kdo by řek, že nás dva něco rozdělí

hvězdy nad námi ví, že jednou byli jsme pár.

Už se zdálo, že láska je na dohled

tu noc viděl jsem tvář tvojí naposled

osud tomu tak chtěl, to nebyl můj plán.

Vůně omamných nocí

když ženy zábrany ztrácí

s příchodem rána často obvykle mizí.

Hodiny, co měří touhy, odbíjí

dobrý věci jsou tu jenom na chvíli.

Tolik společných dní a nocí probdělých

kdo by řek, že nás dva něco rozdělí

hvězdy nad námi ví, že jednou byli jsme pár.

Už se zdálo, že láska je na dohled

tu noc viděl jsem tvář tvojí naposled

osud tomu tak chtěl, to nebyl můj plán.

Sliby šeptané za tmy

sny po direktem vrací

tváře, co byli blízko jsou náhle pak cizí.

Touhy létají časem

stejně, jak na nebi ptáci,

že dlouho vydrží, nikdo se nemusí bát.

Hrady stavěné z písku

k zemi často se kácí

zbývá věřit, že jeden z nich zůstane stát.