Motel Bílý důl

My marnili den, jak to bývá,

bývá, bývá.

Jen jízda a hádky a bláto a kal.

A vztek, jenž tě hnal.

Proč neřekla jsem: Už se stmívá,

stmívá, šírá, stmívá.

Nejeď dál.

Stůj,

tady je motel Bílý důl.

Stůj,

tady nám prostřou pro dva stůl.

Pohleď déšť sílí,

pojď spát chvíli.

Tak stůj,

zde i noci prý jsou bílý.

Teď únavou mé oči slábnou,

slábnou, slábnou.

Zas jízda a sníh, věčné trampoty zim.

Nač trápit se s tím?

Chci probdít jak dřív tu noc vábnou,

dlouhou, krátkou, vábnou.

Ale s kým?

Stůj,

tady je motel Bílý důl.

Stůj,

tady nám prostřou pro dva stůl.

Světla v tmách mílý,

pojď spát chvíli.

Tak stůj,

zde i noci prý jsou bílý.

Jsou bílý.

Jsou bílý