Zrychlený dech

Svět je závoďák,

dravá žízeň

dlouhý smyk,

chvíli trýzeň,

štěstí, cit.

Já cítím to tak.

Svět je fajn i pech,

život v sázce,

plný plyn,

oheň v lásce,

tvrdý stín,

zrychlený dech.

Mám ráda chvíle,

kdy se můžu trochu bát,

kdy se mám s kým a o co prát.

Ptej se mně,

co všechno zní ve mně. - Smíš

(tvář svou blízko mi nech)

Mám v očích hořlavá úbočí, když

(když mám zrychlený dech)

Všecko vnímám,

všecko zvládám,

síly za deset mám.

Vždycky, když se trochu zadýchám.

Svět je závod všech,

startovní dráha,

sen i strach,

lety vzhůru,

strmý svah,

moře i břeh

Nepředstírám vzdech

život má rád

plný plyn,

žhavou lásku,

jas a stín,

zrychlený dech.

Já jenom těžko snáším

tváře beze snů

lhostejných lidských ledovců.

Ptej se mně,

jak často zdáš se mi. - Smíš

(tvář svou blízko mi nech)

Tmou ranní vklouznu ti do dlaní, když

(když mám zrychlený dech)

Každou krásu

chápu tuším

celou duší a vším.

Přitom horce dýchám vzrušením.

Svět má spousty střech,

spousty lidí,

aut a měst.

Však i slunce

umí hřát

a kytky kvést.

Chodím bosá tmou,

prsty cítím

trávu růst,

prudká žízeň

horkých úst

zrychlí mi dech.

Svět zůstal v dálce,

tratím ztlumil návěstí.

A hlídá blízká rozcestí.

Ptej se mně,

o čem teď zdá se mně. - Víš.

(tvář, tvář, ústa mi nech)

Já vlastně cítím se úžasně, když

(když mám zrychlený dech)

I když tuším, teď to přijde,

teď se nadechnout mám,

tak se radši z lásky zadýchám.