Emil P.

Zastavte se lidé, poslyšte píseň mou

je o tom jak jednou světlo prohrálo s temnotou

Nebude to píseň skočná, to svižné tempo by jí neslušelo snad

ale musel jsem ji napsat a teď vám ji chci hrát

A bude to zlé, těžké a zlé

Můj kamarád Emil P. když mu bylo skoro třicet let

se dozvěděl, že má zlou nemoc, že může umřít co nevidět

Pak mu doktoři vzali kus těla jako se berou větve stromů

a řekli, víc tu nejde dělat a můžete jít domů

A bylo to zlé, těžké a zlé

Ptal jsem se ho jaké to je vědět, že skončíš teď v této chvíli

řekl, že celý rok se z lůžka díval na strop a viděl anděla, ten byl bílý

A já pil, já jenom pil, já hlupák pil a marnil čas

a půlku času jsem měl dát radši jemu a druhou hodit mezi vás

A bylo to zlé, těžké a zlé

Můj kamarád Emil P. řekl mi jednou na hotelu Brichta

dokaž i za mně, že všechno jde a já se přiopile chichtal

Neboť jsem nezahlídl bílý strop a anděla nad námi všemi

a měl jsem milion různých výmluv a Emil opouštěl zemi

A bylo to zlé, těžké a zlé

Vzpomeňte na něj kdo jste ho znali a vy kdo neznali vězte, že žil

neměl velké svaly a přesto silný byl

Tuhle píseň sepsal Jaromír N. na památku kamaráda Emila

kterého zákeřná nemoc zabila

A bylo to zlé, těžké a zlé

a bylo to zlé, těžké a zlé