Já neumím

1. Já neumím psát velkou poezii,

daktylský hexametr není můj svět,

mám jeden starý svetr, v kterém žiji

už moc let.

2. Pan Havlíček, než umřel na souchotě,

učil mne velkou českou abecedu,

a tak se poflakuju po životě,

jak dovedu.

R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

sám sebe povoluju, sám sebe zakazuju,

ničeho nelituju, -ju, -ju, -ju ...

3. Jsem voják, který nemá ani frčku,

vojín, co běží vždycky v první řadě,

chrání mě jenom úzký kmínek smrčku

v kanonádě.

4. S četaři absolventy hraju pokra,

ale když přijde na lámání chleba,

je jejich obuv suchá, moje mokrá,

jak je třeba.

R: Světem se poflakuju, tužkou ho obkresluju,

boty si nepucuju a hřeben nemiluju,

sám sebe zakazuju, povoluju, nelituju, -ju, -ju, -ju ...