Pro malou Lenku

1. Jak mi tak docházejí síly, já pod jazykem cítím síru,

víru, ztrácím v sebe víru, a to mě míchá,

minomety reflektorů střílí, jsem malým terčem na bitevním poli,

kdekdo mě skolí, a to mě bolí, u srdce píchá.

Ami D7

R: Rána jsou smutnější než večer,

z rozbitého nosu krev mi teče,

na čísle 56 109 nikdo to nebere,

Ami D7

rána jsou smutnější než večer,

na hrachu klečet, klečet, klečet,

opustil mě můj děd Vševěd a zas je úterek.

Jak se ti vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny mi hrají:

tú tú tú ...

2. Jak říká kamarád Pepa: co po mně chcete, slečno z první řady,

vaše vnady mě nebaví a trošku baví,

sudička moje byla slepá, když mi řekla to, co mi řekla,

píšou mi z pekla, že prý mě zdraví, že prý mě zdraví.

R:

3. Má malá Lenko, co teď děláš, chápej, že čtyři roky, to jsou čtyři

roky

a čas pádí a já jsem tady a ty zas jinde,

až nebudu, říkej, žes' mě měla, to pro tebe jsem skládal tyhle sloky

na hrachu klečel a hloupě brečel a světu dával kvinde.

R: Rána jsou smutnější než večer,

z rozbitého nosu krev mi teče,

na čísle 56 109 nikdo to nebere,

rána jsou smutnější než večer,

na hrachu klečet, klečet, klečet,

opustil nás náš děd Vševěd a zas je úterek.

Jak se vám vede? No někdy fajn a někdy je to v háji,

dva pozounisti z vesnické kutálky pod okny nám hrají:

tú tú tú ...