Kamarádi

Stalo se módou sezóny

do nepravostí řádně tepat,

kaiserok této fazóny

mně ale nikdy dobře nepad.

A proto marně čekáte,

až k tepání se přikročí,

mám oči sněhem zaváté

a po babičce klokočí.

Ptáte se, proč jsem za sto let

se ani jednou nezachmuřil

přesto, že kolem vadnul květ

a vichr někdy krutě zuřil.

Mně totiž osud nadělil

několik dobrejch kamarádů

a tak mi ušlo, že jsem žil

někdy i potmě nebo v chladu.

Pan Chesterton, ten rozsvítil

mou hlavu jako lampu na plyn

a v tom světle jsem pochytil,

že je tu taky Charlie Chaplin.

Jó Charlie přišel vždycky včas

a Chagal, další z toho spolku,

nakreslil pro mě jindy zas

povětřím lítající holku.

A bylo u nás veselo,

Morgenstern žvatlal ententýny,

Rimbaud mě líbal na čelo

a Tichý kreslil harlekýny,

Salvador Dali posvačil

na bříšku plavovlasé dívky

a já se divit nestačil,

když dal si růži do polívky.

A zatím kolem běžel čas

a mně unikly souvislosti.

No nedivte se prosím Vás

- v takový krásný společnosti.