Klokočí

Po babičce klokočí a po tmě strach

a do očí padl ti prach

proto vím, že je nutné vést řeči smutné o tom,

co bude potom,

až budu sám.

Ztratila jsi včera klíč, dnes ideál,

všechno je pryč, kdo by se smál,

proto vím, že se sluší mít smutek v duši,

vzlykat a tiše říkat,

já rád tě mám.

R:Opuštěné nábřeží, z modravého dýmu chrám,

nebo město bez věží,

řekni co chceš, to ti dám,

zlatý pohár s fermeží nebo snad s protěží,

bílý šat,

za jediný, jediný, jediný, jediný úsměv

chci ti dát.

3.Je tu však to klokočí a po tmě strach

a do očí padl ti prach

proto vím, že je nutné vést řeči smutné

o tom, co bude potom

až budu sám.