Léta dozrávání

D7

1. Život je pro mne obnošená vesta,

vše co se dalo, dávno už jsem prožil,

D7

teď už mi zbývá jenom jedna cesta:

vstřiknu si trochu jedu do žil.

Ami

Pár kapek u trejchu jsem požil

a zítra zas si pro změnu, v případě,

A7 D7

že bych ještě ožil, kulí hlavu proženu.

Gdim D7

To jsem si říkal, když mi bylo dvacet,

když nevěděl jsem kudy dál,

D7

až dobrý přítel vrazil mi pár facek

a pak se tomu se mnou smál.

2. Dva roky na to - to jsem se zas věšel

pro tu, co měla oči jako mandle,

co měla pro mě, když jsem se s ní sešel,

polibky s chutí cukrkandle.

Pro ni jsem došel k rozhodnutí, že život pes je,

buď jak buď, a nikdo, že mě nedonutí, abych ho žil,

když nemám chuť.

Tu opět přítel objevil se náhle,

nadávky jeho vyřklé z plných plic

to byly kapky do mé duše zprahlé,

a z té mé smrti nebylo zas nic.

3. Až jednou: Lehl jsem si na koleje,

neb jsem měl v duši zas nějaký zmatek,

ležel jsem dlouho, vlak však stále nejel

a pražce tlačily mě do lopatek.

Dobytčí vlak do městských jatek

měl ukončit mé trápení, byl všední den

a přece svátek, dobytčí vlak měl zpoždění.

Čekal jsem zdali přítel se mi zjeví,

aby mě vyrval smrti ze klína,

nejde a nejde, asi o tom neví,

tak jsem se zved a šel jsem do kina.

4. 'Život je pro mne obnošená vesta,

na jeho nudu právem stěžuju si,'

to říká sotva jeden člověk ze sta

a ostatní se divit musí.

A proto kdo si neví rady,

ten ať se smíří s osudem,

my dokaváde budem tady, nikdy říkat

nebudem:

'Život je pro mě obnošená vesta,

šedá a nudná, jak to račte znát,'

to říká sotva jeden člověk ze sta

a ostatní se musí smát.