Modré punčochy

Znám skromně zaoblená lýtka,

jaká jsme zvyklý vídat u sochy.

V duchu je vidím stále, jinak zřídka

a líbí se mi na nich modré punčochy.

Nevím, koho by to nenapadlo,

že chodidla jsou jistě růžový

a prsty jako školní počitadlo.

Čtyři a jedna je, no, honem, kdo to ví ?

Hlásím se já a říkám hrdě: pět

a pak si znova sedám do lavice.

Ami H7 Emi Emi7

Od těch dob už utekla řada let

a s léty přišla touha přesvědčit se:

Protože najdu počitadlo ztěží,

je třeba sundat modré punčochy.

Čtyři a jedna je... na tom už nezáleží.

Tu-rúva-rúva-rúva, va-vá, va-va,

vá-va, vá-va-va, va-vá, va-va,

vá-va, vá-va-vou.

Va-vá, va-va, vá-va, vá-va-vou,

ta-rá, rá-ra, rú-ru, ra-ra-rou,

Há, dú-ra-dubi,

hej, ru-bi-dup,

há, dú, ru-bi-du, ru-rap.

Ha-ré-ru, rí-bí-rú-bi-dou,

ha-dé-du, rí-bí-rú-bi-dou,

vá-ba, du-va-du-va, du-va-du-va,

D7

da-va, ru-va, va-va-va-va...

Vá. (Je to možný vůbec ?) Vá...

Znám skromně zaoblená lýtka,

jaká jsme zvyklý vídat u sochy.