Loď jménem láska

1. Čekal jsem sám u rozcestí cest,

Hmi13

v kapse tabák, vítr a prach,

Gmaj7

v duši spáleniště jak po bitvě pláň

a v očích slzy, co spí na řasách.

Já tolik věřil, že lidi jsou fér

Hmi13 Hmi4 Hmi

a vlastně byl jsem poslední,

Gmaj7

poslední mohykán, co líže se z ran,

když srdce náhle zlobou zkamení.

G Emi7 D D4/6 D D4/6

R: Začaruj, můj anděli, veksl přehoď,

ať můžem dojít tam, kde jsme chtěli být.

G Emi7 D D4/6 D D4/6

Z přístavu nám dávno vyplula loď,

loď jménem láska a co víc můžeš mít, můžeš mít.

Jen hořící šíp ti zasvítil tmou,

to já ho tenkrát vystřelil,

abych dostal, co chci a tebe snad měl,

stejnou jak dřív, tak nač bych tě bil.

Víš, zlo seje zlo a může se stát,

že se to vrátí jednou zpět,

už dobře to vím, že odejdeš s ním,

z tvé náruče jak orel jsem zas vzlét.

R: