Monology

1. Do čtverce patia stín padá mezi slova,

mlčíme ty i já, pak promluvíme znova,

život je prožitý a v rohu mlčí běsi,

mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

2. Zšeřelou krajinou jde žebrák žití mého,

já myslím na jinou, ty myslíš na jiného,

zraněný pária a pýcha baronesy,

mluvíme ty i já, a nerozumíme si.

R: Dva u jednoho stolu nad vázou s květinami,

Gmi Dmi

dvě písně, lhané v mollu - dvě lodi mezi krami,

a slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,

tím více jsme tu sami, čím déle jsme tu spolu,

ta da da ...

3. Za řevem diskoték a světa,kde se vraždí,

jsme blízko na dotek, a přece oba za zdí,

myslíce na city, jež byly kdysi kdesi,

mluvíme já i ty, a nerozumíme si.

4. Za slovy slova jdou a nevydají větu,

pod tlící hromadou nedarovaných květů,

dekretů na byty a dýchaného smogu

mlčíme já i ty v dvojitém monologu.

R: Jen slina z dračí tlamy ve sklínce alkoholu,

tak neskonale sami, tak nekonečně spolu,

dva u jednoho stolu, dvě lodi mezi krami,

je předaleko k molu a temno nad vodami,

ta da da ...