Střepy

1. V ulici leží stín spuštěný z vesmíru,

spadaly do hlubin figurky z papíru,

jednoho dne tě omrzí vše, čím jsi dosud žil,

zbudou ti oči pro slzy a střepy z rozbitého zrcadla snů.

2. Koukáš se na lidi, všechno se propadlo,

tvé oči uvidí odporné divadlo,

všechno je nějak jinačí, svou kůži vyměníš

a zjistíš, že ti nestačí jen střepy z rozbitého zrcadla snů.

*: Broukáš si pomalu tesklivou melodii,

když bloumáš ulicí, cítíš se sám,

vyčteš si z křišťálu těžkou melancholii,

říkáš si: měsíci, jsi starý krám!

3. Městem se míhají opilá zrcátka,

oči ti říkají: lidi jsou zvířátka,

pohled ti halí temný stín, jsi nějak rozladěn,

Ami

tvůj nepochopitelný spleen jsou střepy z rozbitého zrcadla snů.