Lásko, mě ubýva kil

Já sám pozdě večer jsem na hřiště vešel,

vzal trenky a uslyšel smích,

krásná se zdála, s koulí si hrála,

já se zeptal, zda vrhat s ní smím,

jestli chceš, se mnou vrhej, pak pro kouli zdrhej,

vždyť máš nejmíň metrák a půl,

rovná jak svíce už neřekla více,

a já díky ní do vln sportu vplul.

Já denně pak vrhal jak po červeném víně

a tuk zvolna měnil se v sval,

já namísto piva jen kofolu srkal

a kondiční fotbal jsem hrál,

pak po celém roce s kyticí v ruce

jsem za sličnou koulařkou šel,

už se štíhlým pasem řek' třesoucím hlasem

slov pár, co jsem dávno říct chtěl.

Řek' jsem jí: "Lásko, mně ubývá kil

a mám nyní svaly, kde dřív bůček byl,

já cítím se králem, chci s tebou jít sálem,

tvé 'ano' je můj velký cíl,"

řek' jsem jí: "Lásko, mně ubývá kil."

To, co potom se stalo, mě úplně vzalo

a po zádech rozběh' se mráz,

ona v saku tam stála, dost divně se smála

a hluboko zněl její hlas,

aby výkon svůj zvedla, prý moc prášků jedla,

a teď je z ní chlap, jak má být,

pak pravil mi Véna, ten bývalý žena,

slov pár, dodnes slyším je znít.

Řekl mi: "Karle, mně přibývá kil,

já cítil se krásně, když dívkou jsem byl,

však nedbal jsem rady, teď pryč jsou mé vnady

a v mlhách se ztrácí můj cíl,"

řekl mi: "Karle, mně přibývá kil."