Bezejmenná

Jak dotek stínů, jak šepot ve tmě, jak ticho na schodech.

Zvolna se vtíráš a za zády cítím tvý kroky a tvůj dech.

I říše stoletý v troskách padnou když vcházíš mezi nás.

V tvých dlaních růže vadnou, jako když dýchne mráz.

Jsi tajemná a vcházíš když usínám a potom koukáš,

koukáš do mejch snů, tak nestydatě koukáš.

Nemáš jméno a nemáš tvář,

jen tvůj dech ten cítím na svejch tvářích a ústech,

už se mě dotýkáš, už mě svlékáš z mejch pocitů a myšlenek donaha,

až donaha.

Jsi touha co se vkrádá jen tak nesměle a potichu,

jsi všechno špatný ve mě, jsi už ve mě, moje touha po hříchu.

(:Jak dotek stínů, jak šepot ve tmě, jak ticho na schodech.

Zvolna se vtíráš a za zády cítím tvý kroky a tvůj dech.:)