Čachtická paní

Jdou stíny kolem domů a s nimi jde strach,

jdou služebníci dračí a hledají smích,

Emi

dívek co čistý jsou, jak padlej sníh.

Pro paní svou hledají služebnou a slibují,

a zlatem platí holkám co neví,

že ten kdo /: v zámku sloužit má :/ těžko se vrátí.

R: Zámek se potápí do noci, která pálí i chladí,

jen jedno okno ještě svítí a mě to vadí,

paní Čachtická zase se koupá v krvi nevinných.

Pár chlapů skrytejch v lesích, ještě naději vlévá,

víra hluboko v duších, ta žene je tmou.

Za tajemstvím železné panny a za pravdou.

S ránem přinesou další zprávu zlou a vyzradí

krutosti skrytý v čachtickejch sklepích.

Kdo nad tím oči přivírá, kdo jen oči přivírá musí být slepý.

R:

Svítá a tvoje tvář někde v zámku je ukrytá, já se bojím

svítá, ty někde v sklepeních, řekni jen Eržiko kdo tvoje rány zhojí.

Den, zas začíná a není prvý, to ráno prokletý je cítit krví, vím.

R:

Jdou věky a krutá paní už dávno je ukrytá věčností,

jdou věky tenhleten příběh lidé vypráví a mění, a lžou.

Já říkám, kdo bez viny zůstal ať kamenem hodí, jazyky zlý jedem hovoří,

je provázen stíny kdo ve slunci chodí a legendám,

Emi

jen blázen, jen blázen uvěří.