Ďáblova krása

Rec.: Ženy čarovné krásy okouzlují muže již dlouhé století.

Muže prosté, stejně jako muže významné.

A tak ne náhodou byly krásným ženám přisuzovány síly tajemné,

nadpřirozené, byly ztotožňovány s ďáblem.

A o jedné takové dívce vypráví i balada, kterou vám teď zazpívám

Muži do sedel už sedají, v zbroji zlacené jdou se bít

já jako jeden z rytířů teď s nimi musím jít.

Velké vojsko cizáků mou zemi pustoší

a jen hroty bodáků v slunci pomstu tlumočí.

V zeleném poli bitevním uvadnul něžný květ

před bouří ticho poslední a pak koně daj se v let.

R: V čele cizáků jede dívka očí modrých jako len

v ústech růži má a ta ústa k líbání.

V čele cizáků jede přízrak, dívka nejkrásnější z žen

kdo ji spatří toho láskou omámí.

Já nemoh meč svů pozvednout proti dívce v hedvábí

když usmála se přede mnou, ten smích mě omámil.

Teď na rukou pár řetězů a mříž mi přísluší

a jen píseň krkavčí vysmívá se do uší.

R:

Už na nádvoří mě vyvádí, je tu zvláštní lešení

ta cesta k němu prý má být mojí cestou poslední.

Proč na hrdlo mi dávají ten provaz konopný

pak podlaha se propadá a já propadám se do tmy.

R:

Teď vidím jeno očí pár, jsou modrý, já je znám

a ústa plná úsměvů, vždyť je to ďábel sám.

Stojí přede mnou, je to ďábel očí modrých jako len

zbraní smrtící jsou ta ústa k líbání.

Dívkou nádhernou je jen přízrak, přízrak nejkrásnější z žen

kdo ho spatří, toho láskou omámí.