Koně

Už je to roků pár, z domu musel jsem jít

jen dům bílej ve vzpomínkách u řeky stojí.

Ami

Samotnej v pastvinách a stádo krásnejch koní

táta s mámou, co se o mě stále bojí.

Teď jen tohle město znám a pár kluků, co se smějou

když jim vyprávím, že doma koně mám.

Jejich hřívy v očích mám, do dlaní mě stále hřejou

lidí kolem jen zbytečně se ptám.

R: Čím je život náš bez koní

bez ohrad plných vlání koňských hřív.

Čím je život náš bez koní

já stále cítím třmeny v nohách svých.

Tys byla neskutečně bílá, vítr česal tvoje vlasy

oči tvý, ty se mi leskly po koních.

Jako nejpyšnější víla, růže skleníkové krásy

a já nevěděl, že tak i parfém zavoní.

Tak jsem se nechal svést tou vůní kytek z plání

oči tvý zas jiný kluky svádí.

Jak jen mě mohly svést zřítelnice plné lhaní

oči koní, ty tě nikdy nezradí.

R: