Pán bouří

Večerním tichem mraky šly bouřkový,

sama hloupá se ptám kdo odpoví,

zázrakům dnes už věřím, u mých dveří tam stál,

že je pán větru a bouří a jestli smí dál.

Déšť nám hrál po kapkách na skla okenní,

on vyprávěl a já se smála až k zbláznění

a když půlnoční měsíc s námi z mraků se smál,

mě zblázněnou láskou ten rytíř si vzal.

Ustal déšť když odcházel a bouřka šla s ním,

prázdnej dům, prázdná číš a prázdnej klín,

ať ho čekám s letní bouří, v záři blesků, světlem ranním,

že se vrátí v kapkách deště, co spadnou do mejch dlaní.

R: Teď letní déšť na těle mám,

na kůži básně mi píše, přichází v něm nepoznán,

|: odchází tiše a já čekám dál :|, že vrátí se k nám.

Teď můj syn už sedm roků dal smysl mým dnům,

dávno přestal se ptát, kde táta má dům,

večerní bouřkou mizí, v záři blesků a hromů,

pak netknutý bouří a deštěm vrací se domů.

R: