20. století má na kahánku

1. V roce tisíc devětset

kankán tančil svět a pil se sekt.

Je to štreka, těch sto dlouhejch let

D7

a každej se tý dálce smál.

Jenomže čas jak já netrpí závratí,

to co uchvátí už nám nevrátí.

A jaký bylo dvacátý století,

víš, co bude dál?

R: Víš, co bude dál?

Víš, co bude dál?

Dvacátý století má na kahánku,

víš, co bude dál?

2. Ve třicátých letech byla velká krize,

já jsem o ní četl v jedný moudrý knize.

Potom ale přichází věk televize

i já jsem vní už párkrát hral.

To byla doba swingu a eroplán vzlét.

Pak dvě světový války zranili svět

a to všechno zhltnul času turniket.

Víš, co bude dál?

R: +

.... na kahánku, na kahánku.

Dvacátý století má na kahánku, víš, co bude dál.

3. První sloku jsem vám zpíval už v minulosti,

druhá sloka zněla chvíli v přítomnosti

a tu třetí dokončíme v budoucnosti

tak čas to s námi hopem vzal.

Jak ve spětným zrcátku se století ztrácí

a my tu budem mit ještě chvíli práci,

ale zapomínat na něco se nevyplácí.

Víš, co bude dál?

R: