Sněžný muž

1. Studenej vítr honí sníh cestou zavátou,

stopy, jak nohy sloní, teď vidím před chatou

a tebe marně sháním, pod postel nahlížím,

kam ztratila ses, to já dobře vím.

R: To sám sněžnej muž se tu bral,

to sám sněžnej muž si tě vzal,

tak tedy pozdravuj jeho ledovou sluj

a já si v klidu kotlík grogu dám.

2. Teď okna kvetou mrazem, já zase našel klid

zas klepu popel na zem a můžu nahlas klít

a nemusím se hádat a vynakládat um,

abych si moh dát tajně malej rum.

R:

3. Studenej vítr honí mraky, jak duchů sbor,

stopy jak nohy sloní se táhnou za obzor

a můj bernandýn klímá, nijak tě neshání,

on má rád ticho a hodin tikání.

R: