Píseň kostelní

Ráno mě zastihlo před kostelem

zbožní lidé už dávno brouzdali kolem

zívl jsem a z lavičky vstal

a žízeň uhasil zbylým krabicovým vínem

Tričko jsem zastrčil do kalhot

a vyrazil zdolat první kamenný schod

těžko říct co bude dál

snad i já nakonec přijdu Pánu Bohu vhod

Vešel jsem dovnitř a obklopil mě chlad

raději jsem zůstal vzadu u zdi stát

malí ministranti sepjali ruce

a pod klenbou zaduněl knězův hlas

a skloněné hlavy klesly ještě níž

strnulé postavy strnuly ještě víc

Vonělo kadidlo a hořely svíce

mí drazí spoluobčani vsákli do lavic

A vzduchem zní podivná píseň kostelní

v kulhajícím chorálu

to slabí a malomocní spojí své síly poslední

v milostné písni z bordelu

Strhaní důchodci z okolních vesnic

po těch se život povozil nejvíc

chlapci v oblecích z padesátých let

a tetky se zatrpklou čárkou tam kde bývá ret

osamělé staré panny v zimnících

přežívající na dobročinných piknicích

místní honorace v čele s místostarostou

a všichni očekávají zprávu radostnou

Dál jsem pozoroval známé tváře

zahýbače, fifleny a notorické lháře

jak se pod vysokou klenbou zmenšují

a jak o svý místo v nebi modlitbou bojují

A přišlo mi to najednou celý k smíchu

kněz mlel o hříchu a mně už kručelo v břichu

tak jsem vzal z pokladničky nějaké drobné

votevřelo se nebe a Bůh řek: "Ale klidně, proč ne"

A vzduchem zní podivná píseň kostelní

v kulhajícím chorálu

to slabí a malomocní spojí své síly poslední

v milostné písni z bordelu

A vzduchem zní podivná píseň kostelní

v kulhajícím chorálu

to slabí a malomocní spojí své síly poslední

v milostné písni z bordelu