To vadí (Obladi, Oblada)

1. Nejlíp se máš, dokud ležíš v kočárku,

to se život nejvíc usmívá,

pozděj holka s mašlí sní ti polárku

a začneš chápat, jak to v světě chodívá.

R: To vadí, to vadí, že ta láska ráda nohy podráží,

to vadí, to vadí, že ta láska tíží víc než závaží.

2. V parku ti pak bere věci na hraní,

všichni se tý holky zastanou,

když ji zbiješ, musíš dělat pokání,

a začneš chápat věčnou pravdu nepsanou.

R: To vadí...

*: Ty marně čekáš potají svůj den,

čeká tě osud lokají, ta věčná služba jedný z žen.

3. Pak ta holka jednou mašli vymění

za paruku v barvě havraní

a ty z toho jako socha zkameníš

a začneš chápat, že to láskou zavání.

R: To vadí...

4. Začneš toužit po svým modrým kočárku,

když ti holka s jiným uniká,

zkusíš hledat štěstí v plném pohárku

a začneš chápat, že se marně neříká.

R: To vadí...

+ Snad najdeš mír u nebe zápraží