Slýchám, Jak Vítr Hvízdá

Je život, jako řeka v údolí

Kam slunce svit jen málokdy padá

A v jejích studených peřejích

Nakonec rozdrolí se

Vše, co nám pevné připadá

Musí tou řekou každý plout

Komu svážou prám a kdo na něj vsedne

A nikdo nikdy nám nepoví

Jak dlouhá to bude pouť

Za noci bouřlivé, či za slunného dne

Slýchám, jak vítr hvízdá mi kolem uší

Zas letím nocí tmavou s koněm svým

Sametový nebe jen pro nás Bůh ušil

A hvězdami je sepnul v baldachýn

Je život jako řeka, jejíž proud

Kaňony míří k modravým mořím

A k deltám plným křiku racků

Není možné nedoplout

Proto přece Bůh ty řeky stvořil