Lustr

ten lustr kdysi vyrobili

v závodě Osvit Olomouc

dívám se na něj hodnou chvíli

je toho na mě trochu moc

na prvním rande člověk věří

že to nemusí bejt o ničem

už už mráz běhá po páteři

a ona řekne slovo „človíček“

ta holka má má má má má

ložnicový oči

žhavá jako panty

dveří do pekla

jenomže já já já já já

nevim, co si počít

aby tahle trapná

chvíle utekla

a potom řekla „momentíček“

ten lustr mi to dosvědčí

že se mi chtělo začít křičet

do teď mi není do řeči

na prvním rande člověk věří

že to nedopadne tragicky

už už ji pozveš na večeři

a ona řekne slovo „lidičky“

vypadá vážně hodně dobře

nemám moc lepších úlovků

ten prach se přece snadno otře

a když dám novou žárovku

většinou bejvaj po hospodách

jenom neosobní výbojky

číšník řek, že mi ho prodá

vstal jsem a jí řek jenom „ahojky“