Šípková Růženka

Začíná se pohádka

pro velké i drobátka.

Pro plaché i odvážlivce

o jedné nevinné dívce,

krásné až se dech úží.

Jméno měla po růži.

Jméno měla po růži,

po růži

Na zámku jsme sami žili,

tak jsme si ji vymodlili.

Aby nám ji Pán Bůh dal,

nad námi se smiloval.

Děvčátko se narodilo.

Na zámku hned bylo milo.

Snes kolíbku z půdičky

a já pozvu sudičky,

sudičky.

Vystrojili hostinu

pro zámek i dědinu.

Hudba zněla po okolí,

jídla byly plné stoly.

Chválí ženy i muži,

že má jméno po růži.

Že má jméno po růži,

po růži.

Ustupte lidi, ustupte trošinku,

copak jí dáte sudičky do vínku?

Ustupte lidi, ustupte trošinku,

copak jí dáte sudičky do vínku?

Já jsem ta sudička prvá.

Emi

Ze srdce přeju ti,

ať tvoje zdraví trvá

od teďka do smrti.

To je ta sudička prvá.

Ze srdce přeje ti,

ať tvoje zdraví trvá

od teďka do smrti.

Já jsem ta sudička druhá,

která ti zavěští.

Buď krásná jako duha,

co bývá po dešti.

To je ta sudička druhá,

která ti zavěští.

Buď krásná jako duha,

co bývá po dešti.

Emi

Jsem tu já, bába z mokřin,

kterou jste nezvali.

Smůlu vám přimíchám do křtin,

štěstíčko zakalím.

Až budeš, růžičko, v květu,

ostrý trn bodně tě.

V té chvíli dáš sbohem světu,

stane se to v létě.

|: Ustup ty krutá,

ještě je sudička,

která je mocná,

i když je chudičká. :|

Ubozí rodiče zlatí,

Emi

bude to boleti.

Nezemře, musí však spáti

po celé století.

Po celé století...

K životu vrátit se může

za sto let - jen kdyby,

získala pravého muže,

který ji políbí.

Slyšíte, lidi, k spánku ji donutí

do prstu, do prstu, do prstu bodnutí.

Slyšíte, lidi, k spánku ji donutí

do prstu, do prstu, do prstu bodnutí.

Musíme být opatrní,

vymýtíme všechno trní.

Spálíme to na ohni,

jen se, dítě, nebodni.

Vysekejte, co kdo může.

Vše co píchá - hlavně růže.

Spálíme to na ohni,

jen se, dítě, nebodni.

Nebodni!

Nebodni!

Lidé zdejší ba i jiní

posekali ostružiní.

Všechny trnky, akáty

A co angrešt?

Ten taky!

Spálili to na ohni,

jen se, děvče, nebodni.

Jen se, děvče, nebodni,

nebodni.

Fmi Db

Růženka rostla do krásy,

Bmi Fmi

která ji byla přisouzena.

Fmi Db

Když měla šestnáct let - asi,

Bmi Fmi

stala se s ní ta hrozná změna.

Zavinila to zvědavost,

že jednou vešla do komory,

ve které seděl cizí host,

a zapředla s ním rozhovory.

Co tu, stařenko, děláte?

Tohle jsem ještě neviděla.

Předu už od půl deváté,

abych nějakou přízi měla.

Copak je tohle?

Vřetýnko.

Je na něm len,

co roste v poli.

Jenom si sáhni, slečinko.

Opravdu můžu?

Jau, to bolí.

Tak ses přece chytila,

jak jsem ti to slíbila.

Fmi Eb

Pojďte sem lidi, Růžence bídně je.

Db C7

Na prstě lesknou se krvavé krůpěje.

Pojďte sem lidi, Růžence bídně je.

Na prstě lesknou se krvavé krůpěje.

Fmi Db

Nešťastná dívka usíná

Bmi Fmi

a všichni jak by zkameněli.

Fmi Db

Zarůstá trním pěšina,

Bmi Fmi

zarůstá trním zámek celý.

Že měla jméno od růže,

spoutaná byla růží planou.

Bůh ví, zda někdo pomůže.

Sbohem a nebo nashledanou.

Bmi Fmi

Sbohem a nebo nashledanou.

Gmi Eb

Sbohem, Růženko šípková.

Cmi Gmi

Zavál tě čas a nikdo není,

Gmi Eb

kdo ostrý meč si vyková

Cmi Gmi

a dá ti spásné políbení.

Žili, byli bratři tři,

to jsme my.

Měli mezi sebou při,

to jsme my.

Vypráví si prostý lid

a náš děd,

lze tu dívku probudit

za sto let.

Hádáme se bratři tři,

kdy to je?

Loni nebo pozítří.

Kdy to je?

Já jsem se tam vypravil

k večeru.

Úplně jsem otupil sekeru.

Já jsem tam šel po ránu

k té slečně,

že to trní polámu.

Zbytečně.

Mám ten dojem, že je pozdě.

Sto let už jsme propásli.

Mám ten dojem, že je brzy.

Teď bych si dal podmáslí.

Je to pozdě.

Je to brzy.

Ty jsi blázen.

E7

Nebuď drzý.

Je to prostě zbytečný

usilovat o slečny.

Je to prostě zbytečný

usilovat o slečny.

Když si tě, dívko, představím,

jak tam spíš

spánkem jak smůla lepkavým,

chci být blíž.

Emi

Neví se kdy, však ví se kam,

Hmi

mám se dát.

Emi

Já tě z té smůly vysekám.

Mám tě rád.

Není pozdě, není brzy,

projdu houštím každý den.

Člověka to neomrzí,

když je láskou zasažen.

Zasažen.

Utkám se znovu

s tím trním šípkovým

a pak ti všechno vyplním,

vypovím.

Až tvoje oči zaplanou

v úžasu,

vetknu ti růžičku planou

do vlasů.

Vetkne jí růžičku planou

do vlasů.

Vetkne jí růžičku planou

do vlasů.

Každý den mládenec udatně útočí

na prales šípkový v zámeckém úbočí.

Sotva však trnitá chapadla přemůže,

nová se zaseknou princovi do kůže.

Emi

Trní ho oplétá, zraňuje do krve.

Hmi

Šest dní tak bojuje, sedmý den teprve

Emi

naposled zasekne ostrý meč do houští.

Trní se nebrání, trní ho propouští.

Propouští.

Propouští.

To byl ten pravý,

to byl ten pravý den.

Růžence končí stoletý dlouhý sen.

To byl ten pravý,

to byl ten pravý den.

Růžence končí stoletý dlouhý sen.

To je mi pěkné probuzení,

to je mi pěkné ráno.

To se mi zdá, to pravda není,

jak ty jsi krásná, panno.

Ruce máš celé poškrábané.

To se ti stalo cestou?

To se tak někdy princům stane,

když vyjdou za nevěstou.

To je mi pěkné probuzení,

když srdce dlouho spalo.

Snila jsem, že se někdo žení,

ale s kým, to se mi nedozdálo.

S tebou, ty dívko rozkvetlá,

s tebou, ty růže mnoholistá.

Gmi

Lásku ta zloba nespletla

a slavná svatba už se chystá.

S tebou, ty dívko rozkvetlá,

s tebou, ty růže mnoholistá.

Lásku ta zloba nespletla

a slavná svatba už se chystá.

S tebou, ty dívko rozkvetlá,

s tebou, ty růže mnoholistá.

Lásku ta zloba nespletla

a slavná svatba už se chystá.

S tebou, ty dívko rozkvetlá,

s tebou, ty růže mnoholistá.

Lásku ta zloba nespletla

a slavná svatba už se chystá.

To byla ta pohádka

pro velké i drobátka,

pro plaché i odvážlivce

o jedné nevinné dívce krásné,

až se dech úží.

Jméno měla po růži.

Jméno měla po růži.

Po růži. Po růži.