Bídnej, stár

1. Že už nedopnu vestu a mám problémy s váhou

a špatně se mi dejchá, plíce jsou samej cár.

Tak můžu mluvit dál, tak raději Ty mi něco povídej:

proč jsem náladou bídnej, stár ?

R: Bídnej, stár, připadám si vedle Tebe starší o sto jar.

Divnej pár jsme, když vyjdeme si na pohár.

Ty jenom záříš, že otočí se každej v okolí

a já jsem náladou bídnej, stár.

Záříš, že otočí se každej v okolí a já jsem náladou

bídnej, stár.

2. Ráno, když slunce vyjde, tak nechce se mi vstávat

a tváře barvu ztrácej, ten tam v oku je žár.

Tak musím uznat sám, že za chvíli už budu jenom na obtíž

a jsem náladou bídnej, stár.

R:

3. Nevíš, kam jsem dal brejle, ať noviny si přečtu.

Stejně tam nenapíšou, že Ty jsi můj z nebe DAR.

Tak buď u mě dál, úsměv na mý tváři ještě vykouzli,

ať nejsem náladou bídnej, stár.

R: Bídnej, stár, připadám si vedle Tebe starší o sto jar.

Divnej pár jsme, když vyjdeme si na pohár.

Ty jenom záříš, že otočí se každej v okolí a já jsem náladou

bídnej stár.

Záříš, že otočí se každej v okolí a já jsem náladou bídnej stár.

Záříš, že otočí se každej v okolí a já jsem náladou bídnej stár.

Záříš, že otočí se každej v okolí a já jsem náladou bídnej stár.