Servus medvěd

Medvěd bejvá někdy toulavej (starej - mladej, světlej - tmavej)

a zajíc byl zas jednou poutavej (vemlouvavej, pořád, že prej:)

Praha je ráj, každej žít tam zná (kalej, kalej, hulej, balej)

a žádnej les se tomu nevyrovná (sou jak malej, dělaj, balej)

Medvěd se pod vlak nějak nasouká

za jízdy vo pražce se votlouká

pak je tu Praha - hlavní nádraží (zlatá Praha, aha-aha)

méďa za dobrodružstvím vyráží (aha-aha, marná snaha)

Má hlad, žízeň by splách

zkouší štěstí v prvních potravinách

blá-blá, něco chtějí

než se nadál, už ho vyvádějí

v mlází na malinách

nikdo nechtěl, aby do kasy sáh

králík škodolibý

nevaroval a teď prachy chybí

Motá se v davu, vráží do lidí

koukají na něj, ale nevidí (neznám - spěchám, padám - padám)

dál sní o slaninách

co tak voní v mase - uzeninách

prázdné břicho kručí

medvěd bručí, nikdo mu nepučí

Pár dní na ulicích

somrování, hody v popelnicích

známí od bezďáků

seznámí méďu s kouzlem krabicáků

V stálým kocovinách

hnípe v parcích či domů rozvalinách

dny tráví po šalinách

další záda v smrdutých kožešinách

do spárů revizorů

neupadni, měj se na pozoru!

Ládví, Anděl - ou jej

už mě tu víckrát neuviděj

s láhví v končetinách

ve 3 ráno

skončí na malinách