Báseň skoro na rozloučenou

Slunce

Překrásný manekýn

Se prkenně uklání

K západu

Zavírají se

Květiny a obchody

Praha unavená

Chválou básníků

A svojí krásou

Šediví soumrakem

Je to podivné

Co se ti podobá

Je to podivné

Ta myšlenka, že můžu tě ztratit

Protože všechno na světě

Se neustále mění

Můžu tě ztratit

A zase budou rána

Plná cigaret

O bude to svádět

Ke krásnému smutku

Můžu tě ztratit

A zase budou noci

Měsíc vlající na obloze

Bude podobný stínu

Tvých rozpuštěných vlasů

Nebudu moci spát

A budu nenávidět klasiky

Můžu tě ztratit

A pak bude snad nejvhodnější

Svést to na dialektiku

Ano, to všechno může se stát

Ale už nikdy neztratím

Všecky ty lehkomyslné

Nevychované a pravdivé

Děti naší lásky

Všecko to, co nejde vyhandlovat

V Tuzexu

Nabiflovat přes noc

Získat protekcí

Úsměvem

Touhu a odvahu

Nečekat, až život se převalí

Kolem jako baráčnický

Průvod

Nedat se zlákat

Štěstím

Které padne a sluší

Nebýt tu zbytečně

Nejíst tu zadarmo chleba

Uvidět ráno u Vltavy divoké koně

Vyjmenovat své lásky

A bude-li třeba

Nechat se zabít

Pro ně