Další ráno

Říkali jsme slova, co sypou jako mokrý sníh,

o všech tajných přáních, o nadějích.

/:A hvězdy se nám smály, asi věděly proč,

jsme na pokraji skály, ale bojíme se zavolat skoč!:/

Zvědavými prsty po páteři vzhůru stoupá chlad,

už vypustili hřebce a budou ho štvát.

/:Jsme vyhládlí a nazí, ale najednou vím,

že všechno už tu bylo a nic nového neobjevím:/

Tak umřela nám něha a svět se ani nezachvěl,

máš oči smutné víly, tam na silnici do Fort Wayne.

/:Máš oči každé holky, od břehů Vltavy,

hořko je nám hořko, i když sypem cukr do kávy:/

Je jenom další ráno, smutnější než Kainarovo blues…