Hodíme si korunou

Hodíme si korunou, když nám padne orel zvednem křídla,

malý křížek pro štěstí na řetízku ze starého stříbra.

Ještě máme dluhy k modrým výškám,

a kdo si troufne na Ikarův let?

Tolik věcí napsaných je v knížkách, ještě víc je nenapsaných vět.

Hodíme si korunou, když nám padne panna, smím tě líbat,

celičkou vzít do dlaní a po světelný rok tě denně vídat.

Za obzorem na časy se blýská,

nebo shořel další hvězdolet.

Mořeplavcům po dálkách se stýská a přece znovu navrací se zpět.

R: Do ulic i ke kostelním dveřím i za lacinou vůní Moulin Rouge,

nepřináší mír a jenom věří, že pro každou ženu je tu muž.

Hodíme si korunou, když se ztratí v prachu tak co zbývá,

vlaky voní po dálkách a vždycky je tu někdo, kdo vás líbá.

Píšeme si na zpáteční lístek,

že se máme vrátit do jara,

a koho přikryl milosrdný písek, ať se o něj pán Bůh postará.

Hodíme si korunou, když nám padne orel, zvednem křídla.

Hodíme si korunou, když se ztratí v prachu, tak co zbývá….