V údolí srub

1. Já postavil tenkrát v údolí srub,

to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní,

a pátek co pátek měl na patře chuť

naivních písní a toulání.

2. Potkával kluky stejný jak já

a holky jak vy, slečno, krásný, s očima laní,

dneska tu zavoní jen mátový čaj

a chybí písnička k hraní.

R: Jen kameny zvlhnou, když má přijít déšť,

to řece se po písních stýská,

smutný jsou oči blikavých hvězd,

smutný jak má duše zblízka,

smutný jak má duše zblízka.

3. Z okolních strání slyšet je blíž

pily, co smrt stromům nesou, už jsem si sbalil,

až zabuší pěstí, tak nebude, kdo

kávu by dřevařům nalil.

R:

*: Já postavil tenkrát v údolí srub,

to aby, když mrazy přijdou, nezáblo do dlaní ...