Rytíř Smutné Postavy

Šťastný karty jsem si nevytáh

a od dětství já kazil, na co sáh,

já chtěl komponovat jako Beethoven

a zatím jsem jen šaškem sboroven.

A děvčátka se tajně chichotaj,

ve větách jejich cítím jinotaj,

jsem slušný jako Guth i Jarkovský

a netížím pětkami žákovský.

Však to se stává, rytíř smutné postavy,

marná sláva, neúspěch se dostaví,

je vysmívaný,

na budoucnost přísahá.

Jednou budu já

všem dosyta se a nastálo smát,

pak překročím svůj stín

a jen já sám budu hrát

a žáci budou stát,

je účast povinná

a ohlas v novinách.

Okusím, jak sladce chutná moc,

a v letní den se promění zlá noc

a posměváčky čeká přísný trest,

ta neúcta se přece nedá snést.

I to se stává, rytíř smutné postavy,

malá dává, však se jednou proslaví,

je vysmívaný,

na budoucnost přísahá.

Jednou budu já

všem dosyta se a nastálo smát,

pak překročím svůj stín

a jen já sám budu hrát

a žáci budou stát,

je účast povinná

a ohlas v novinách.

Já

chci dosyta a nastálo se smát,

pak překročím svůj stín

a jen já sám budu hrát

a žáci budou stát,

je účast povinná

a ohlas v novinách.

Jen jááá!