Rosa

Zdálo se mi že jsem na počátku cesty

Že rozumím kvetoucí růži

Protože růže je růže

A když mi bylo to tajemství nablízku

Cosi ve mně utichlo, oněměla jsem

„Nic není“ zaznělo prostorem

Ta slova měla barvu nachu

A já jsem se rozpomněla

Že svět povstal z ohně

Už není třeba slov

I když jsme přečetli znaky

I když jsme rozluštili písmo

I když jsme odhalili znamení

Nezbývá než mlčet

„Řád, který si naše mysl představuje

je jako síť ,nebo žebřík,

který se staví proto,

aby bylo možno něčeho dosáhnout.

Jakmile však toho bylo dosaženo

je třeba žebřík odhodit

protože se ukáže, že sice posloužil,

ale neměl smysl.

Jediné pravdy, které k něčemu jsou, jsou nástroje,

které je třeba po použití odhodit.“

„Někdejší růže je tu už jen co jméno,

jen pouhá jména držíme ve své moci“