Dým

Domům bíleným,

střechou dřevěnou,

jako prst se zdá

komín vyčnívá.

Z cihel pálených

k sobě stulených

pomník zedníků

oheň schovává.

Mlhavý dým

z komínů zim

stoupá strání

nohoru k lesům

mlhavý dým

kabátem svým

sevře stromy

prokřehlé,

jakoby patrřil k nim.

Úzkým údolým

rád se rozhlíží

poslem plazivým

cestu překříží.

Do brázd uléhá

stínem protáhlým

s větrem bláznivým

rád si zazpívá.

Mlhavý dým...

tělem vyzáblým

teplo zachvívá

nad svou střechou bdí

nepohne to s ním.

Mlhavý dým...

Dým, jen bílý dým

z úst vypouští

labužnicky tím

kraj svůj zahalí.