Motýl

noční motýl sražen k zemi světlem denním

žádá nový nádech a probuzení

stává se jiným s ním stávám se jinou

v záchvatu noci se dvě tváře spojí v jedinou

slzy mě naučí se usmívat

když noc oči otvírá a já usínám

i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat

a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát

mraky plujou s vědomím

že až příjde čas spustí se déšť

nastane den kdy vzpomenem si na paměť

na naše rány bolavé

slzy mě naučí se usmívat

když noc oči otvírá a já usínám

i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat

a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát

o to co teď mám co budu mít a co chci

aby milovaní ještě žili přeju si

aby nekončily dny aby už nekončily dny

slzy mě naučí se usmívat

když noc oči otvírá a já usínám

i do sítí pavoučích se dá štěstí chytat

a smrti v křídlech andělských už nemusím se bát