Na horách sněží

Na horách sněží

vlci jdou závějí, houstne jim jejich srst

zvon z blízkých věží

po zmrzlých vločkách se táhne táhne

ten křehký tón

Sníh dolů padá

kolem je pustá a zmrzlá krajina

mrazu se bráním

má mysl pod tíhou rozpaků

je jiná

Není čas čekat na moment

kdy všechno kolem roztaje

chci jít už ven

Duše není cizí, je moje

není lehká, ale dávno je ukrytá

do nitra kamene

kde všechno je blízké i vzdálené

Chci jít na vysokou horu

a z ní vyplout do prostoru

dívat se na tkáně lesů a řek divokých

Jít na vysokou horu

a z ní vyplout do prostoru

cítit to, jak voní vesmír na dotek hluboký

vím, teď už vím, že to co mám,

do plamene rozfoukám

Jdu s lovnou zvěří

zima se vkrádá až do morků kostí

já nebi se svěřím

hledám kořeny známé i neznámé rodiny

už se stmívá

Poslední prameny světla než vyhasnou

tak to bývá

to písně mých předků mě krajem

ponesou

Chci jít na vysokou horu

a zní vyplout do prostoru

dívat se na tkáně lesů a řek divokých

Jít na vysokou horu

a z ní vyplout do prostoru

cítit to, jak voní vesmír na dotek hluboký

vím, teď už vím, že to co mám,

do plamene rozfoukám