Tam Kam

Tam, kam slunce nevidí

Tam, kam smí jen stín

Kde hluboko je do lidí

Kde i mě je trochu míň

Kde každá píseň ztroskotá

V půlce sloky

Jen tam obsah života

Neměří se roky

Kam měsíc nesvítí

Kam se musí ze schodů

Kde skřivánkům na niti

Vracím jejich svobodu

Děkují mi ptačím tancem

A pak je vítr odvěje

A když sčítám jejich šance

Vychází mi naděje

Tam, tam, tam

Tam musí každý sám

Tam dobře to znám

Tam má svoje kořeny

Strom myšlenkou vznešený

Tam vše, co na něm roste

Je pokorné a prosté

Tam, kam hvězdy nechodí

Kde černá voda spí

Kde se ticho nalodí

A všichni svatí s ním

Kde se svléká donaha noc

A všechno v ní

Kde na krásu se nesahá

Kde se láska uskrovní

Tam má svoje kořeny

Strom myšlenkou vznešený

Tam vše, co na něm roste

Je pokorné a prosté

Tam, tam, tam

Tam musí každý sám

Tam dobře to znám

Tam má svoje kořeny

Strom myšlenkou vznešený

Tam vše, co na něm roste

Je pokorné a prosté