Královna všech rán

Královna všech rán

trávou prochází

jak podzimní sen

se mi zdáš

listím barevným

svůj dům otvírám

je plnej prázdnejch míst

ptá se na tě v myšlenkách

anděl kamenný

anděl kamenný

lesk mých ostrých psů

co chrání klid všech dní

je důkazem že nejsem sám

když scházíš nocím mým

jsi hostem vítaným

co vnáší klid a mír

s tebou cítím poznávám

jak svět se promění

Jsi slunce umíš hřát

já led co musí tát

buď deštěm z oblaků

co stéká do mých snů

Mám ty chvíle rád

než jiný bezcenný

zůstat s tebou napořád

jsi mým snem vysněným

oči otvírám a hvězdy vzdálený

jsou dál než sám si připadám

když ztrácíš se jak dým

někdy bez tebe

jsem prázdným ránem

toužím po tvém slunci

zhasne ti pak ámen

v očích všech se stáváš

smaragdovým chrámem

mě trápí však

že vím že nejsem jediným

co chce být jen tvým

Jsi slunce umíš hřát

já led co musí tát

buď deštěm z oblaků

co stéká do mých snů