Má pravá láska

1. Bosý trávou jsem šel průzračným ránem,

když den na loukách květy otvírá,

a tam spatřil jsem stát svoji pravou lásku,

jak se smutná o kmen vrby opírá.

2. Šel jsem k ní a z dálky jsem jí mával,

šel jsem blíž, abych svou lásku přivítal,

když však vzhlédla, já spatřil slzy v jejích tvářích,

řekla:"Milý můj, ty jsi mě oklamal."

3. "Vem si zpátky prstýnek, co dals' mi z lásky,

tenkrát, když jsi svou věrnost přísahal,

sliby tvé odnes' vítr na travnatých pláních,

přešel rok, a ty sis jinou dívku vzal."

4. Jestli můžeš, tak zkus mi odpustit, má lásko,

co budu žít, já toho budu litovat,

člověk sám v neštěstí se jenom těžko brání,

ty však víš, nepřestal jsem tě milovat.

5. V dlouhých nocích, kdy spánek nepřichází,

jen obraz tvůj mi před očima vyvstává,

v náručí chci tě mít, však najednou se ztrácíš,

já ve snech svých tvé jméno do tmy šeptávám.