MacPherson

Sbohem dávám všem kopcům, stezkám, výšinám,

ukrytým pod krásnou oblohou

V Newtonmore pro mě šibenici stloukají

a dnes mě spoutaného pod ni přivedou.

R. Chvíli stál, pak do rukou své housle vzal,

prsty na strunách a oči zářící

A zástup pod ním začal tančit s ním,

když MacPherson hrál pod šibenicí.

Život můj byl boj, byl plný násilí,

bral jsem bohatým a chudým rozdával

Však žádnou lítost jsem nikdy necítil,

když jsem do rukou svoje housle bral.

R. Chvíli stál,...

Ze všech krásných žen já měl jsem nejvíc rád

tu nejkrásnější, co mě zradila

Jen kvůli ní tu stojím spoutaný,

že mi bílý šátek z okna hodila.

Mnozí z vás se přišli jenom podívat,

mnozí z vás mé housle chtějí mít

Však žádný víckrát na ně nesmí hrát,

a já musím je teď v půlce rozlomit.

Co víc je smrt, než konec trápení,

než můj útěk ze žalářních zdí

Jak vzdálenou zář já vidím její tvář

a přísahám, že nebojím se jí.

R. Chvíli stál,...

R. Chvíli stál,...

... hrál pod šibenicí.