Neklidný hrob

1. Jak chladný vítr přináší déšť,

něhou v kapkách svých mi zní,

svou lásku jedinou měla jsem jen,

dnes právě rok a den pod zemí spí.

2. Já šla jsem kvítí na hrob mu dát,

svou píseň déšť mi hrál

a v slzách nad ním jsem zůstala stát,

až noc přišla a den se vzdal.

3. A bledý měsíc když prosvitl tmou,

milý můj se přišel mě ptát:

"Proč, lásko, celou noc pláčeš nade mnou,

proč jen nechceš můj spánek mi přát?"

4. "Ach, milý můj, proč mám skrývat pláč,

ty jsi všechno, co na světě mám,

vždyť ve tvém náručí toužím zas být,

řekni, lásko, co dělat teď mám."

5. "Má náruč chladnější je než jíl,

jak černá hlína je ostrý můj dech,

a jestli polibek toužíš mi dát,

jenom chlad a smrt najdeš na rtech."

6. "Ach, milý můj, kdy se setkáme zas,

kdy se vrátíš, můj vyvolený?"

"Až listí, co podzim teď ze stromů svál,

vrátí se zpátky na strom zelený."