Ptákům křídla nevezmou

capo II

1. Tam pod vězeňskou zdí jsem zaslech' dívčí nářek:

"Milý, ty mě necháš samotnou,

že jsi z panské sýpky krad', když tvé děti měly hlad,

v dálce vězeňskou loď vidím zakotvenou."

R: Ptákům, těm křídla nevezmou,

dál vznášejí se volní oblohou,

kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,

jenom zármutek teď zůstal nad krajinou.

2. Hlas za vězeňskou zdí jí tiše odpovídá:

"Je pozdě, lásko, nesmíš litovat,

vždyť proti pánům jsem se zved', chtěl jsem změnit tenhle svět,

teď musíš naše děti vychovat."

R:

3. Za hrází přístavní noc bledne do svítaní,

temný obrys lodi splývá s pozadím,

těžko se slova nachází, ať tě, lásko, Bůh provází

na cestě k dalekým břehům australským.

R: + kde jsou oni a kde jsme my, naše láska a naše sny,

jenom zármutek teď zůstal nad krajinou ...