Vůni hor má láska mívá

Vůni hor má láska mívá

a lesních cest, když je soumrak stmívá.

Dnes přejdu pláň před úbočím hor,

pak jen kousek cesty k milé zbývá.

Z jejích vlasů vítr dýchá

a slunce na řasách jejích spává.

A ústa má sladká jak med divokých včel

když v měkké lesní trávě mi je dává.

Za řekou les a ty kopce v dálce

kam slunce navečer hlavu sklání.

Tu dálku co zbývá já dnes překonám.

Chci v náručí tě držet za svítání.

Přicházejí páni vzácní

a kdo ji spatří, o ruku ji žádá.

I rytíři s dýkou a mečem stříbrným.

Však moje milá jenom mě má ráda.