Zelené francouzské pláně

1. Tak jakpak se máš, Willy, příteli můj,

dovolíš, jen si sednu do stínu na hrob tvůj.

Horkým letním sluncem jsem rozpálená,

chodím celý den a jsem unavená.

Emi

Podle náhrobku vidím - slavils osmnáct let,

když jsi v zbytečné válce opustil tenhle svět.

Doufám, že zemřel jsi čistý a hned,

že jsi nestřílel první, když přišel rozkaz vpřed.

R: Hrály píšťaly k tomu, nesli tě zpátky domů

a zazněly salvy, když tě spouštěli níž.

A když kněz dělal kříž nad tvým tělem,

začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.

2. Zanechal jsi tu dívku nebo snad ženu svou,

vzpomínky v jejím srdci nikdy nevyblednou,

i když zemřel jsi dávno, před mnoha lety,

v jejích očích jsi zůstal osmnáctiletý.

Nebo jsi pouhý cizinec beze jména

v dlouhém seznamu padlých, jehož připomíná

zažloutlá fotka chlapce s hnědýma očima,

která nikoho dávno už nezajímá.

R:

3. Na francouzských pláních vlčí máky kvetou,

barvy ze strání svítí pestrou paletou,

horký letní vítr začal od moře vát,

žádné pušky a plyn, žádný ostnatý drát.

Jenom tisíce křížů tady v písku stojí

a svým tichým hlasem k oblakům žalují,

že z touhy člověka vládnout vzešlo utrpení,

že zničil a proklel celá pokolení.

R:

+ A když kněz dělal kříž nad tvým tělem,

začly dudy zvolna hrát tesknou píseň.