Blues o slečně Ruth

Zas přišla doba tání,

já vyšel na dvorek.

Stojí tam v zadumání

sněhulák - Amorek.

On rozloučil se s křídly

a spad mu šíp i luk,

blond vlásky mu už zřídly

a není ani kluk.

Prý uplácal ho bohém

z třetího poschodí.

Já přišel dát mu sbohem

už se sem nehodí.

Je pořád ještě silný,

nutím ho šeptem "taj".

Středoevropská klima

to není žádný ráj.

Ta směšná kupka sněhu

se náhle uklání,

zas andělskou má něhu,

mluví jak ze spaní.

Můj šíp tě trefil k ránu

ze čtvrtka na pátek.

Máš v srdci čerstvou ránu,

to je jen začátek.

Teď šlehá tě tvá touha

jak oloupaný prut,

tvá cesta bude dlouhá

za slečnou jménem Ruth.

Pak roztál v půlce řeči

a do kanálu stek'

Já ke klidu se nutím,

už nemám na něj vztek.

A s blížícím se jarem

jsem ztratil všechen stud

já nechci přece harém,

já chci jen slečnu Ruth