Cínový vojáček

Stával kdys krám, je to dávno,

stařík hračky prodával

a malý cínový vojáček co jednu nohu měl

stál zastrčen v rohu sám.

A naproti ve skvělém paláci

stála malá krásná

primabalerína v sukýnkách

jak květiny lehký vzdech.

A z místa kde malý cínový vojáček stál

a díval se jí přímo do očí

ten cínový vojáček tak láskou vzplál.

Ach, kdo ho jen vyléčí?

Až jednou, neštěstí,

stařík balerínu prodal

a cínový vojáček vyskočil

a vydal se jí hledat v dál.

Déšť ho zanes do moří

a moře v dalekou zem.

Viděl mnoho šťastných dětí

a hrál si s nimi jen.

Až jednoho dne pak nalezl

její dům a už byl stár.

A dříve než hodiny bily půlnoc

ucítil strašný žár.

To lidé hodili ho do kamen,

do ohně v kterém chci zemřít i já.

Ten oheň to je lásky žár

a já, a já z něj kousek mám..